Kvilda získala své jméno od šumavských plání (německy Gefilde), kterými je obklopena.

Dnešní Kvilda je známé a oblíbené centrum turistického ruchu na Šumavě. Je to výborné místo pro Vaši dovolenou, protože tu kromě penzionů a restaurací (včetně našeho penzionu a restaurace) najdete i několik obchodů (potraviny, sport), vyhlášenou pekárnu, poštu a dvě informační centra. Sportovci jistě ocení také půjčovnu a opravnu kol a půjčovnu lyží a skiservis.

V budově obecního úřadu objevíte stálou expozici Kvildy a Bučiny, kde se můžete seznámit s historií zdejšího kraje a se životem dávných obyvatel Šumavy.

Výhodou je, že se na Kvildu snadno dostanete autobusem a že na Kvildě je křižovatka několika šumavských "zelených" autobusových linek takže se při dovolené na Šumavě obejdete i bez auta.

V okolí Kvildy leží řada zajímavých a oblíbených cílů pro Vaše výlety (pěší, na kole i v zimě na běžkách), jako je například pramen Vltavy, Bučina, Jezerní nebo Chalupská slať a další. Kvilda je zkrátka civilizace v srdci Šumavy.

Zajímavostí je i to, že Kvilda je nejvýše položenou obcí v české republice - leží ve výšce 1065 metrů nad mořem.

Historie Kvildy

První písemná zmínka o Kvildě je z roku 1345, kdy bylo v místech dnešní Kvildy zřejmě zahájeno rýžování zlata. Hromady propraného materálu v okolí zlatonosných potoků, tzv. sejpy, najdete v okolí Kvildy a nedaleké Horské Kvildy až do dneška.

Přes Kvildu také vedla tzv. "Zlatá stezka" spojující Kašperské Hory a bavorský Pasov. Přesněji řečeno to bylo naopak, protože ves Kvilda vznikla asi v 15. nebo 16. století u již existující obchodní tepny.

Později, v 18. století, kdy již zlatá stezka ztratila svůj význam, nastává na Kvildě rozvoj nových řemesel jako je hamernictví a sklářství, dále se rozvíjí i těžba a zpracování dřeva. Z těchto kořenů vyrostla například světoznámá pila na zpracování rezonančního dřeva, kterou v roce 1820 založil Petr Strunz nebo proslulá výroba proslulých podmaleb na skle rodiny Verderberů.

Dominantou Kvildy je kostel sv. Štěpána, který byl postaven na místě původního dřevěného kostela. Ačkoliv kostel v roce 1889 vyhořel, byl již v roce 1894 obnoven do dnešní podoby.

Jak žila Kvilda a její obyvatelé koncem 19. století Vám nejlépe přiblíží Karel Klostermann ve svém známém románu "V ráji šumavském". Klostermann v něm vypráví příběh šumavských sedláků a dřevařů kolem roku 1870, kdy Šumavu zpustošlily v krátké době tři vichřice a následná kůrovcová kalamita.

Po první světové válce se Kvilda prudce rozvíjela, spíše než horská vesnice byla Kvilda malé městečko, kde byste tehdy našli řadu obchodů (mj. i obchod s obuví firmy Baťa), několik firem, poštu, lékaře a školu. Tohle období rozmachu Kvildy ale netrvalo moc dlouho. Národnostní rozbroje, druhá světová válka a následný útěk a odsun něměeckých obyvatel Kvildu téměř zdecimovaly. I přes 87 padlých nebo pohřešovaných mužů měla Kvilda ješte v roce 1945 celkem 1450 obyvatel, z toho ovšem jen 15 českého původu. Po několka letech a několika vlnách osidlování pohraničí jich v roce 1950 žilo na Kvildě zhruba 240 lidí.

V poválečném období socialismu je Kvilda spojena zejména s pohraniční stráží, která zde měla kasárna a velitelství praporu.

Po pádu komunismu se na Kvildě začal velmi výrazně rozvíjet turistický ruch.